Jak jsme se dostali k únikovkám? 🧐

Psal se rok 2016 a naše první únikovka byla dárek k narozeninám, takže jsme ani jeden netušili, do čeho nás to poslali. Dostali jsme poukaz na brněnskou hru Dědictví od BrainFAQ a přesně tahle hra nás svedla na cestu zarputilých únikovkářů. Tak přemýšlím, že bychom se tam mohli po 4 letech jít mrknout znovu, jestli se tam něco nezměnilo nebo jenom jako na památku našeho únikovkářského začátku.

Pamatuju si dodnes úplně přesně všechny pocity, obavy a diskuse, které jsme měli u zvonku před hlavním vchodem a  věřím, že tohle se přesně odehrává před dveřmi všech únikovek v hlavě každého, kdo si přišel zahrát poprvé 😀 “Není to moc pro děcka, když je to hra? Teď se ukáže jak jsme hloupí. Budou se nám smát. To bude zas trapas!” Ano, i my jsme začínali takhle skepticky, to jsme ale nečekali, jak rychle si nás tenhle druh zábavy získá.

Deset minut, opravdu deset minut a zapomněli jsme na celý okolní svět. To, že jsme oba soutěživí, jsme věděli už dřív z deskovek a z nejrůznějších adventur, ale fakt, že jsme reálně “ve hře” a že my jsme najednou ten Sherlock Holmes, který nesmí nic přehlédnout a pod tlakem vyřešit celý případ, si nás nekontrolovatelně rychle získal. Během jedné hodiny jsme stihli dát hlavy dohromady, pohádat se nad úkoly, nad jinými zase usmířit, přece jen musíte spolupracovat 😀 a pokud si dobře vzpomínám, tak jsme hru dokonce stihli vyřešit i v daném čase. (pozn. malým písmem a jako majitel únikovky bych za to dnes vraždila…. vzpomínám si na posledních pět minut, kdy jsme před sebou měli akvárium s nápisem NESTRKAT RUCE, ale čas nás tlačil a já měla tak úzkou ruku, že by se tam vešla…. :D)

Hodina, kterou jsme měli na vyřešení celého příběhu, ale zdaleka nebyl jediný čas, který jsme Dědictví věnovali. Určitě mi dá spousta z vás za pravdu, když řeknu, že po dobré hře následuje minimálně další hodina na její rozebrání a posouzení. V našem případě to ale nebyla hodina, vraceli jsme se k tématu tolikrát, že bychom napočítali možná celé dny, kdy jsme se nebavili o ničem jiném. Samozřejmě nejdřív přišly dojmy a zážitky, potom ale už zamyšlení, až jsme se dostali ke klasickému “Já bych to ale udělal tak a já zase tak….” a právě z toho po několika dnech vzešlo naše osudové TAK POJĎ DO TOHO.

A takhle jsme se my k únikovce dostali 🙂 Tohle není žádná reklama, ale hra Dědictví bude naše srdcovka brněnských her, protože právě tahle místnost nás dva přivedla na tu bezvadnou myšlenku, že tohohle skvělého odvětví chceme být součástí.

1 komentář

  1. Marie Macurová

    Únikovka je zatím pro mě „velká neznámá“ , hodně jsem o ní obecně přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že tomu 🙂 vlastně vůbec nerozumím. Takže jsem odhodlaná ji vyzkoušet, i když už nyní vím, že mé pocity před vstupem budou přesně takové, jaké popisujete – ale jdu do toho a už teď se těším na „Henryho“ 🙂 .

Napište nám